Jdete ke dveřím a on už to ví. Zazvoní klíče, vstane, ztuhne a zakňučí. Řeknete „Hned jsem zpátky“, zavřete dveře a na schodišti slyšíte první zavytí. Pokud to znáte, znáte i výčitky svědomí. A sousedy. Být o samotě není pro psa samozřejmé. Je to smečkové zvíře, které při vašem odchodu ztrácí svou skupinu. Může se to ale naučit. Skoro každý pes. Jen to trvá déle, než si většina lidí myslí.
Das Video dazu
Mit Klick lädst du das Video von YouTube. Dabei werden Daten an YouTube (Google) übertragen. Datenschutz
Proč je samota těžká
Pes nechápe, že „za dvě hodiny jsem zpátky“. Ví jen: můj člověk odešel, nemohu ho následovat. U štěněte, které právě opustilo vrh, je to zásadní poplašný signál. U dospělého psa z útulku často stará rána. Oba potřebují totéž: zažít, že odchod vždy končí návratem, a to tolikrát, až je to začne nudit.
Plán, který funguje
1. týden: Domov se stává bezpečným místem
Než zavřete dveře, musí se naučit být v bytě bez vás, zatímco jste stále doma. Zní to paradoxně, ale právě v tom je klíč. Jdete do koupelny a zavřete dveře. Jdete do kuchyně, zatímco pes zůstane v obýváku. Sedíte na pohovce a on leží tři metry dál na své dece. Pokaždé, když zůstane klidný, se nestane nic zvláštního. O to jde. Žádná pochvala, žádné drama. Klid se stane normou.
2. týden: Dveře
Teď opravdu odejděte: na 30 sekund a pak se vraťte. Bez loučení i vítání. Desetkrát denně. Potom jednu minutu, pak tři a pět. Pravidlo zní: vraťte se dřív, než znervózní. Pokud při návratu štěká nebo je rozrušený, byli jste pryč příliš dlouho. Vraťte se o krok zpět.
3. až 6. týden: Prodlužování doby
Deset minut, dvacet, třicet, hodina. Neprodlužujte dobu každý den, ale střídejte ji: někdy déle, jindy zase krátce, aby se nenaučil, že je to pokaždé horší. Žvýkací pamlsek nebo naplněná hračka Kong při odchodu mohou pomoci, protože žvýkání uklidňuje. Nechávejte ho samotného až po procházce, když je unavený a vyvenčený.
Od 6. týdne: Běžný den
Dvě, tři, čtyři hodiny. Většina dospělých psů zvládne čtyři až pět hodin, pokud se to naučila.
Často zmiňovaných osm hodin je třeba zasadit do pravdivého kontextu: v Německu neexistuje zákonný maximální limit pro dobu, kdy pes zůstává sám. Nařízení o ochraně psů v § 2 stanoví, že chovatel musí psovi „několikrát denně umožnit kontakt s pečující osobou“; u štěňat do 20. týdne věku nejméně čtyři hodiny denně. Počet hodin pro samotu neuvádí. Tvrzení, že osm hodin v kuse je pro většinu psů příliš, je proto zkušenost z praxe, nikoli právní norma ani výsledek studie. Pokud potřebujete takovou dobu pokrýt, zajistěte venčitele, psí školku, sousedy nebo práci z domova.
Chyby, které dělá skoro každý
- Velké loučení. „Maminka se vrátí, buď hodný, mám tě ráda.“ Tím mu říkáte: teď se stane něco hrozného. Odejděte, jako byste šli vynést odpadky.
- Velké vítání. Když se vrátíte, pes vyvádí a vy s ním, potvrzujete mu, že odloučení bylo dramatické. Vejděte, svlékněte si bundu a teprve potom ho v klidu přivítejte.
- Příliš rychlé prodlužování. Z pěti minut rovnou na tři hodiny, protože to jednou vyšlo. Tím zahodíte dva týdny výcviku.
- Trest za nepořádek. Když se vrátíte a pohovka je rozkousaná, měl paniku, ne pomstychtivé myšlenky. Trest posílí jeho strach z vašeho návratu.
- Celý den bez přestávky. Pes, který byl ráno venku jen pět minut, nemůže čekat osm hodin. To není otázka výchovy.
Co pomáhá a co ne
Pomáhá: unavit ho před odchodem (duševní práce více než běhání), stálé klidové místo, přepravní klec, pokud ji má rád jako úkryt a ne jako vězení, žvýkací pamlsky, rádio nastavené potichu, napůl zatažené žaluzie proti vnějším podnětům. Nepomáhá nebo jen málo: samotný feromonový difuzér, uklidňující léky bez výcviku, druhý pes jako řešení (pak vyjí dva), kamera, do které na psa mluvíte (přivádí ho to k šílenství).
Kdy potřebujete pomoc
Pokud se pes při samotě zraňuje, krvavě škrábe na dveře, dostává průjem nebo po dvou měsících výcviku nevydrží ani pět minut, už nejde o běžnou výchovu, ale o skutečný strach z odloučení. Pomůže trenér se zaměřením na chování nebo veterinář specializovaný na behaviorální medicínu. Někdy je během výcviku potřeba i medikace. Není to slabost, ale nástroj.
Upřímně na závěr
Někteří psi se to naučí za tři týdny, jiní potřebují půl roku. A někteří celý život raději všude chodí s vámi, než aby doma čekali na pohovce. I to je výsledek, ne selhání. Pes je člen rodiny, ne spotřebič, který se vypne. Většina psů však běžný den zvládne, když jim dáte čas se to naučit.
Pes, který všude chodí s vámi, je také ten, jehož prázdné místo je nejvíc vidět. Zarámovaný na plátně visí přesně tam, kde stejně vždycky leží.
Pokud chcete samotu trénovat od začátku a později už ji nemusíte napravovat, v knize Welpenerziehung & Junghundtraining (kniha v němčině) najdete plán od prvního týdne i vše ostatní, co vás v tomto období čeká.
Všechny naše příručky pro majitele psů najdete na stránce s knihami; na první měsíc je zdarma k dispozici také startovací balíček pro štěňata.
Čtěte také
- Výchova štěněte: 5 pravidel: základ, na kterém tento výcvik staví
- Zlatý retrívr: co znamenají údaje o rakovině: plemeno, které je na svém člověku obzvlášť závislé
- Strach psa ze Silvestra: když se přidá úzkost
Zdroj k právním předpisům: § 2 německého nařízení o ochraně psů (TierSchHuV), gesetze-im-internet.de. Přístup 19. 9. 2026.
Odkazy na naše knihy jsou partnerské odkazy. Pokud přes ně nakoupíte, podpoříte nás, aniž byste zaplatili cokoli navíc.
