ZdarmaVánoční balíček do 27. 12.: až 2 dárky zdarma
Vytvořit portrét
CS

Vybrat jazyk

Zvykání psa z útulku: co v prvním roce opravdu rozhoduje (s ukázkou z knihy)

Zvykání psa z útulku: co v prvním roce opravdu rozhoduje (s ukázkou z knihy)

Už tři dny leží za gaučem. Žere jen v noci, a když pustíš kohoutek, trhne sebou. V hlavě jsi měl představy společných procházek. Místo toho šeptáš ve vlastním bytě a ptáš se sám sebe, jestli jsi neudělal chybu.

To, že jsou první dny těžké, ještě neznamená, že rozhodnutí bylo špatné. Pes z útulku si s sebou nese minulost, která je delší než u jakéhokoli štěněte a kterou většinou znáš jen napůl. Právě o tom je naše nová příručka „Tierschutzhund: Das erste Jahr“ (Pes z útulku: první rok). Tady najdeš nejdůležitější myšlenky z ní a ukázku.

Proč pes z útulku začíná jinak než štěně

Většina příruček o výchově počítá se štěnětem, které se nastěhuje v osmi nebo deseti týdnech. Pes z útulku se učil dřív, než jsi ho poznal: jací jsou lidé, co znamenají ruce, co znamenají dveře a co se stane, když je někdo zahnán do kouta. Něco z toho mu u tebe pomáhá. Něco vám stojí v cestě.

Proto „sedni“ a „lehni“ přicházejí na řadu až později. Na začátku stojí porozumění: jak se psi učí, co stres dělá s tělem a jak čteš řeč těla. A na začátku stojí i něco, co dělá potíže skoro všem, totiž dělat méně, než by člověk chtěl. Chceme utěšovat a odčinit křivdy. Pes nejdřív potřebuje klid a zkušenost, že se v jeho novém životě neděje nic zlého.

Ukázka: Dvě pohádky, na které můžeš zapomenout

Z kapitoly 1, „Co je pes z útulku doopravdy“:

První pohádka zní: Psi z útulku jsou vděční. Ta videa znáš. Vyhublého psa vytáhnou z kotce, o tři střihy později leží na gauči a zamilovaně kouká do kamery. Pod tím stojí: Ví, že byl zachráněn.

Neví to. Pes nepřemýšlí v životopisech. Neporovnává svůj starý život s novým a nevyvozuje z toho, že ti něco dluží. To, co prožívá, je tohle: Cizí lidé ho odchytili, strčili do přepravky a dva dny ho vezli v hučícím, houpajícím se vozidle. Pak vystoupil na místě, kde nic nevoní jako dřív, kde jsou kluzké podlahy, které nezná, zvuky z krabic na zdi a člověk, který se na něj pořád dívá. Z jeho pohledu to zpočátku žádná záchrana není. Je to ztráta všeho, co znal, i když to, co znal, bylo špatné.

Vděčnost, jakou si přejeme, u psů neexistuje. Existuje pouto. To vzniká, když pes týdny a měsíce zažívá, že se na tebe dá spolehnout, že se ve tvé blízkosti dějí dobré věci a ty špatné nepřicházejí. Toto pouto je pak na pocit přesně takové, jaké sis vysnil. Ale je to výsledek, a ne startovní kapitál.

Druhá pohádka je opakem: Psi z útulku jsou zničení. [...] Ani to není pravda. Mnoho psů z útulků je překvapivě nekomplikovaných. Bývalí pouliční psi jsou často mistry psí řeči, protože vyrostli ve skupině a museli řešit konflikty bez lidí. Psi odevzdaní z rodin už znají každodenní život v domě.

Pravda leží někde mezi tím a neobsahuje žádnou záruku: Předem nevíš jistě, co dostaneš. Pravděpodobnost ale můžeš výrazně posunout ve svůj prospěch, když porozumíš jeho původu a připravíš se tak, abys zvládl i ten obtížnější průběh.

První tři dny: nic se nemusí

Pes, kterého vidíš v prvních dnech, ještě není tvůj pes. Je to zvíře ve výjimečném stavu. Někteří se schovávají, někteří působí nápadně hodní, někteří bez přestání chodí po bytě. Nic z toho neříká mnoho o tom, jaký bude za tři měsíce.

To, co v této době pomáhá, je nenápadné:

  • Pevné útočiště, kde se ho nikdo nedotýká, ani děti.
  • Dvojí jištění při každé vycházce ven, tedy postroj a obojek se dvěma vodítky nebo se spojkou mezi nimi. Vylekaný pes v cizím prostředí je pryč rychleji, než stačíš zareagovat.
  • Žádné návštěvy, žádné výlety, žádný program. Svět pozná později.
  • Spánek. Hodně spánku, a to nerušeného.

Důležité pro zdraví: Když tvůj pes nepije, neudrží v sobě vodu nebo působí malátně a nemocně, zavoláš ještě týž den do veterinární ordinace. Článek ani kniha tvého psa vyšetřit nemohou.

Ukázka: První noc

Z kapitoly 10, „Den vyzvednutí a první noc“:

Kde pes spí? O téhle otázce se vedou vášnivé debaty, tady je odpověď jasná: ve tvé blízkosti.

Pes, který právě přišel o všechno, co znal, by neměl trávit noc sám v tmavé kuchyni. Psi jsou společenští spáči. Cítí se bezpečněji, když slyší někoho dýchat. Nerozmazluješ ho tím a nezavádíš zvyk, který by už nikdy nešel změnit.

Velmi pravděpodobně budeš tu noc ležet vzhůru. Posloucháš každý zvuk a někdy mezi druhou a čtvrtou hodinou přijde myšlenka, kterou sis neobjednal: Co jsem to udělal? Ta myšlenka je tak rozšířená, že skoro patří k celému průběhu. Neříká nic o tobě a nic o tvém psovi. Říká, že jsi unavený a převzal jsi velkou odpovědnost.

V knize tě všemi kapitolami provází šest psů, mezi nimi Mila z rumunského útulku a starý Bruno z německého útulku. Jsou to příběhy složené z více případů: Ukazují typické průběhy, tvůj pes se může vyvíjet jinak.

Týdny a měsíce: měřítkem nikdy není kalendář

Po prvních dnech začíná všední život a s ním přicházejí témata, která řeší skoro každý: čistotnost u dospělého psa, zůstávání o samotě, vodítko, auto, návštěvy, děti, kočka, veterinář. Příručka k tomu obsahuje 12týdenní plán, který shrnuje první tři měsíce týden po týdnu.

Jedna věta z něj patří na lednici: Časové údaje jsou orientační. Někteří psi se po deseti dnech uvolněně procházejí pěší zónou. Jiní potřebují čtyři měsíce, aby prošli schodištěm bez třesu. Obojí je normální. Měřítkem je vždy pes, který stojí před tebou.

V celé knize se trénuje na základě odměn, bez nátlaku a bez trestů. Není to otázka vkusu. Pes, který lidem ještě nedůvěřuje, se trestem naučí především jedno: že měl pravdu.

Plátno v akvarelovém stylu se šedým křížencem a jménem Tilda nad komodou v obývacím pokoji

Když je to větší než vy dva

Strach, strach ze zvuků, výpady na vodítku, hlídání žrádla, lovecké chování, vrčení a chňapání: Pro každý z těchto problémů má kniha vlastní tréninkovou cestu s cvičeními. Stejně jasně je v ní napsáno, kdy samotný trénink nestačí. Pokud tvůj pes někoho vážně zranil, zraňuje sám sebe nebo se ho bojíš, nejdřív zajistíš situaci a pak si přizveš někoho, kdo se na to podívá na místě: veterinářku, veterinárního lékaře specializovaného na chování nebo dobře vyškolenou trenérku.

A pak je tu ještě ten tichý problém, o kterém skoro nikdo nemluví: ty sám. Myšlenka „Už nemůžu“ má své jméno, adopční blues, a vlastní kapitolu. U většiny lidí přejde. Přejde rychleji, když člověk ví, že v tom není sám.

Co v knize najdeš

  • 33 kapitol, 374 stran v tištěném vydání
  • 22 ilustrací k řeči těla a tréninku
  • 12týdenní plán, kontrolní seznamy a krizový plán pro uprchlé psy
  • Úvodní stránka pro všechny, jejichž pes už je doma, a rejstřík hesel
  • Pro psy z útulku, z dočasné péče i ze zahraničních záchranných organizací

Prohlédnout si „Tierschutzhund: Das erste Jahr“ na Amazonu. Všechny naše příručky najdeš na stránce Naše knihy.

Den, kdy všechno začalo

Jednou, většinou bez ohlášení, poprvé usne vedle tebe. Mnoho lidí pak neslaví narozeniny svého psa, ty stejně nikdo přesně nezná, ale den, kdy se nastěhoval. Pokud si chceš tento den uchovat, nápady najdeš mezi dárky k adopci nebo si z fotky necháš vytvořit portrét psa ve stylu podle svého výběru. Náhled uvidíš dřív, než se začne tisknout, a změny jsou zdarma.

Do té doby platí, co Tobi píše v předmluvě: Nevzdávej to tak rychle. Občas se ohlédni, jak daleko už jste došli.

Čti dál

Zdroj ukázek: „Tierschutzhund: Das erste Jahr“, Print my Pet, 1. vydání 2026. Článek nabízí obecné informace a nenahrazuje veterinární ani behaviorálně-medicínské poradenství v konkrétním případě.

Produkty propojené s Amazonem jsou partnerské odkazy. Když přes ně nakoupíš, podpoříš nás bez dalších nákladů pro tebe.

Tým Print My Pet

Číst dál

Mohlo by vás zajímat i tohle